Soused nejspíš půjde k zemi

Sídlo majitel Bílé Labutě
Sídlo majitel Bílé Labutě
Zdroj: vlastní

Parcela velká 44 704 m2, tři patra nad zem, jedno v podzemí a k tomu jedna tělocvična, bazén a dokonce i vlastní divadlo. Ano dámy a pánové je to k neuvěření, ale přesně takového mám v Předboji u Prahy, souseda. Souseda, který si podle mého nevážil peněz a snažil se díky své výstřední stavbě, jen ukázat místním lidem to, na co všechno má a co se s penězi vlastně dá všechno postavit. Postavil si tady opravdu pěkný “baráček”. Jenomže je tu háček. Před dvěma lety, krátce po svých 60. narozeninách, nečekaně zemřel a dnes to podle dostupných informací vypadá tak, že tato, na můj vkus, šílená vila půjde k zemi. Jednak tato parcela zabírá spoustu místa a mimo to, si někteří lidé v okolí, tohoto domu, stěžují na kuny ve svých domech.

Něco o majiteli

JUDr. Ing. Alexander Podrabský, CSc., nepamatuji si přesně, kdy zemřel, ale podle dostupných informací se dá zjistit, že ke konci léta, roku 2011. A kdo to vlastně je? Je to majitel obchodního domu, Bílá labuť, kterou najdete na Praze 1. Kdybych měl říci, co si o tom obchodním domu myslím, tak podle řady známých, bych byl spíše pesimtický a kritický: Podle informací tento obchodní dům na svého majitele, dost doplatil, protože co slýchám ze svého okolí, tak v domě prý značně ubylo obchodů.

Sídlo majitele Bílé Labutě - brána
Sídlo majitele Bílé Labutě – brána
Zdroj: vlastní

Posledních pár záhadných dnů života

Několik dnů před úmrtím slavil, Alexander Podrabský, své 60. narozeniny, na to si vzpomínám dobře, protože ten den sem do Předboje, přijelo plno aut a jeden velký kamion, napěchovaný pyrotechnikou. Pan majitel si očividně chtěl své 60. narozeniny náramně užít. O tom konec konců, svědčila i jeho delší úprava zahrady, kdy jen několik měsíců před touto akcí (ohňostrojem) se po jeho zahradě “proháněla” řada bagrů a zahradníci zde, krom utvoření valu, sázeli stromy jak o život. Do té doby totiž jeho zahrada byla rovná jak přistávací dráha a rostl na ni, co si já vzpomínám, jen jeden jediný strom.

Mám-li se zmínit o jeho posledních pár dnech života. Tak mohu uvést jen to, že jsem se bavil s hlídači, kteří jeho dům nepřetržitě hlídají. Ti mi konkrétně řekli, že byl prý pár dnů po svých narozeninách ve vojenské nemocnici, kde měl strávit ještě jednu noc a poté mohl jít domů. Dokonce už měl na den, kdy ho měli pustit z nemocnice, sjednaný i oběd, ale bohužel štěstí mu nepřálo. Krátce nad ránem, posledního dne v nemocnici, zemřel. Jeho smrt je velmi podivná, protože podle slov hlídačů, byl jeho stav velmi dobrý, mohl ho snad někdo záměrně zabít, otrávit? Už v minulosti se prý objevili informace o tom, že se ho někdo pokoušel zastřelit.

Co se s tímto kolosem bude dít dále (jestli to skutečně zbourají, nebo to ponechají přírodě) vkutku nevím. Ale doslechl jsem se, že celý tento objekt, který si na začátku pan Podrabský, nechal postavit za 230 milionu korun, přičemž 70 milionů z této částky, tvoří hypotéka, prý koupila jakási realitní kancelář za 30 milionu korun.

Abych vám řekl svůj názor. Byl bych docela rád, kdyby tady ta stavba zůstala. Pokud by se totiž realitní kancelář, vlastnící tento dům, skutečně rozhodla poslat to celé k zemi, pak by konečný výsledek byl nejspíše takový, že by celá tato parcela o výměře skoro 4,5 hektarů byla rozčleněna na jednotlivé parcely, na kterých by samozřejmě vyrostly nové domy. Tím pádem, by zde i výrazně přibylo domů a také aut, které by každé ráno, při výpravě lidí do práce a dětí do školy, tvořily dlouhé kolony. 

Další snímky objektu 

Zdroj: Vlastní

Soused nejspíš půjde k zemi
Počet hlasů: 2
Průměr: 4.5

Mohlo by vás zajímat:

Pošlete tento článek dál, pokud se Vám líbí :o)
Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on LinkedInShare on Google+Share on Tumblr

Komentovat pomocí Facebooku

Komentářů

Filip Melichar

Jmenuji se Filip Melichar bydlím v Praze, též v Praze studuji, střední školu a od konce roku 2013, konkrétně od 27. prosince, vydávám Bloumatele. S psaním a vydáváním článku jsem začal z důvodu, velké touhy, sdělit lidem informace a dozvědět se něco o dnešním světě. Krom těchto důvodu mě do psaní tlačí i chuť komentovat.

Napsat komentář